Vizuální klid je nová forma luxusu
V době, kdy jsme přehlceni podněty a estetika často bojuje o pozornost křikem barev, tvarů a vzorů, přichází nová definice luxusu – vizuální klid. Je to stav, kdy si dovolíme zhluboka se nadechnout. Kdy prostor není zahlcen, ale soustředěný. Kdy obraz není dekorací, ale tichým epicentrem.
Netvořím obrazy, které chtějí být jen ozdobou interiéru. Nesnažím se zaujmout hlukem ani barvami – mým jazykem je světlo, textura a klid. Nevytvářím výjevy, ale vjemy. Neokázalé, a přesto podmanivé. Vytvářím prostor, kde se ticho stává energií a přítomnost luxusem. Moje umění je vizuální zpovědí nové estetiky – takové, která nechce víc, ale hlouběji.
Věřím, že vizuální klid je nová forma luxusu. A právě tuto kvalitu přináším do interiérů – ne jako dekoraci, ale jako energetický bod, který nás spojuje se sebou samými.
V době, kdy se interiéry často plní designem pro oko, já tvořím pro duši. Moje strukturální obrazy nejsou jen dekorací – jsou prostorem. Pulzujícím, přítomným, hlubokým.
Minimalismus v mé tvorbě není estetická volba, ale existenciální gesto. Jako vizuální poetka a zakladatelka kreativního studia tvořím struktury, které mluví jazykem světla, ticha a pravdy. Mým cílem je přinášet do prostoru kvalitu, kterou v moderním světě zoufale potřebujeme: zastavení.
Co podle mě tvoří sílu umění v interiéru?
Je to funkce, která není vidět, ale cítit. Obraz není jen objekt na stěně. Je to rezonance. Energie. Přítomnost, která proměňuje atmosféru prostoru – i nás samotných. Moje strukturální obrazy nejsou ilustrace. Jsou to živé povrchy, které reagují na světlo, čas i emoce. Nevnucují se, ale přitahují. Vytvářejí tiché epicentrum.
Jak vnímám obraz v prostoru?
Pro mě je obraz energetickým uzlem prostoru. Nejde jen o rozměr nebo barevnost, ale o rytmus, texturu, dech. Pracuji monochromaticky, právě proto, aby moje díla „nepřekřičela“ interiér, ale ladila s ním na hlubší úrovni. Když obraz zrcadlí světlo, stává se součástí prostoru – ne věcí, ale bytostí.
Proč jsem se vzdala barev?
Kdysi jsem barvami vyjadřovala emoce. Dnes vím, že největší síla je v tichu. Monochromní struktury mi umožňují jít hlouběji – do podstaty, do přítomnosti. V minimalistickém výrazu cítím prostor pro dech. A to je přesně to, co chci do interiérů přinášet: prostor, ve kterém se může odehrát klid.
Vnucuji do svých obrazů meditativní rovinu?
Nevnucuji nic – ale věřím v umění, které nese záměr. Interiér může být estetický – a přesto prázdný. Nebo může být tichý – a naplněný. Každý můj obraz vzniká ve stavu soustředěné přítomnosti. To se do něj propisuje. Lidé mi často říkají, že se před mými díly zastavují, zhluboka dýchají, cítí se jinak. To je pro mě smysl. Ne dekorace, ale transmise.
Jak vnímám ženský prvek v prostoru?
Ženský prostor je organický. Měkký, ale silný. Žena v interiéru nestaví – ona tvoří hnízdo. V mých strukturách je ženskost přítomná ve vrstvení, rytmu, tělesnosti. V kolekcích jako Femmes zkoumám vnitřní krajiny – ne zvenku, ale zevnitř. Umění nemusí být výrazné, aby bylo silné. Stačí, když je pravdivé.
Kde mě teď můžete vidět?
Moje díla byla v posledních měsících k vidění ve velmi různorodých prostorech – od showroomu Tempus Design, přes Dušek Décor, až po Laufen Space. Aktuálně jsem součástí kolektivní výstavy v galerii Mánes a Chateau Cihelny u Karlových Varů. Mám ráda, když se moje obrazy dostanou mezi lidi – ne jako elita zavřená v galerii, ale jako součást prostoru, ve kterém lidé tvoří, milují, odpočívají. Právě tam moje umění ožívá.
