Minimalismus

Rozhovor o umění, mateřství, přítomnosti a strukturách života

V době, kdy se všechno zrychluje, zhušťuje a křičí, působí její obrazy jako akt zpomalení. Zastavení. Návratu.
Veronika Manukjan Dis, multidisciplinární umělkyně, vizuální poetka a zakladatelka kreativního studia, tvoří struktury, které mluví jazykem světla, ticha a přítomnosti. Její práce je syrová i něžná, promyšlená i intuitivní – jako mateřství samo.

Co je hlavním tématem vaší tvorby?

Přítomný okamžik.
To, co se často ztratí mezi povinnostmi, rozptýlením, scrollováním, očekáváním. Uvědomění si, že teď je všechno. V mých strukturálních obrazech se snažím zachytit právě tuto esenci – ne ilustrovat ji, ale vytvořit prostor, kde ji může divák sám pocítit. Kde se může zastavit, zpomalit, nadechnout.
Každý detail ve struktuře nese energii určité chvíle – a právě v té koncentraci na přítomnost vzniká síla. Nepotřebuji barvy ani výjevy. Potřebuji ticho, světlo a hloubku.

Proč jste opustila výrazný kolorit a přesedlala na monochromatickou, strukturální tvorbu?

Byla to proměna, která přicházela postupně – ale pandemie a narození mé dcery ji zásadně urychlily. Dříve jsem tvořila expresivně, s pestrou barevností, inspirovaná symbolikou a sny. Ale najednou jsem přestala mít potřebu „křičet barvami“. Místo toho jsem začala toužit po vnitřním tichu, hloubce, přítomnosti.
Přesun blíž k přírodě mi umožnil slyšet samu sebe. A místo velkých gest jsem začala tvořit jemněji, s důrazem na texturu, světlo a stín. Minimalismus pro mě není styl – je to postoj. Odmítám přemíru. Volím prostor.

Vnímáte svou současnou tvorbu i jako osobní postoj?

Absolutně. Věřím, že právě jemnost je dnes forma síly. Tvořit ticho ve světě hluku je akt odvahy. Máloco je radikálnější než být křehká v časech, které oslavují výkon, přepjatost a bezduchou krásu.
Minimalismus je pro mě tichá rebelie. Ne tím, že se skrývá, ale tím, že odmítá povrchnost.
Moje díla nejsou „jen na zeď“. Jsou to prostory, které se dotýkají. Zrcadla vnitřních krajin.

Symbol kolibříka se ve vaší práci objevuje opakovaně. Co pro vás znamená?

Kolibřík je esencí lehkosti, přítomnosti a vděčnosti. Je neuvěřitelně křehký a zároveň má největší srdce v poměru ke své velikosti. Jeho křídla kreslí tvar nekonečna. Připomíná mi, že síla není v tlaku, ale v ladnosti pohybu.
Poprvé se objevil v mé tvorbě v době osobní transformace. Od té doby mě provází jako symbol intuice, svobody a schopnosti vnímat krásu okamžiku – i uprostřed chaosu.

Vaše obrazy nejsou jen estetickým zážitkem. Jsou meditací. Co pro vás znamená práce se světlem a strukturou?

Struktura je kůže obrazu. Světlo je dech.
Když odstraníte barvu, zbude vám jen to, co je pravdivé – hmota, rytmus, vnitřní pohyb. Každý můj obraz se mění v závislosti na světle, denní době, prostoru. Je to tichý dialog mezi uměním a architekturou.
Vnímám to jako velmi současné – interiér dnes není jen o designu, ale o pocitu. A právě proto minimalismus rezonuje. Nezahlcuje. Nevnucuje. Je.

Jak vnímáte ženskou energii ve své tvorbě? A jak ovlivnilo vaši práci mateřství?

Žena je divoká i jemná. Matka i milenka. V kolekcích jako Femmes nebo Leopardi zkoumám ženskou přirozenost skrze textury – propojení s přírodou, cykly, instinkty.
Mateřství mě naučilo zpomalit, být více v těle, v srdci, v přítomnosti.
Tvořím, když jsem napojená. A čím víc jsem v souladu sama se sebou, tím pravdivější je i moje dílo. Už nepotřebuji dokazovat, jen být. A to je myslím i poselství, které chci ženám skrze své umění předat: že nemusíme být dokonalé. Stačí být vědomé.

Vystavujete často – a na velmi rozmanitých místech. Jaký máte vztah k výstavním prostorům?

V poslední době jsem měla mnoho výstav – například v showroomu Tempus Design, u Dušek Décor, v prostoru GRAM, v designové galerii Laufen Space, nebo nedávno na Brumlovce.
Věřím, že umění nemusí být uzavřené v galerii. Naopak – když se stane součástí prostoru, ve kterém lidé žijí, tvoří nebo odpočívají, začíná žít jinak.
Mám ráda, když moje minimalistické obrazy vstoupí do kontrastu – do industriálních loftů, rustikálních interiérů, nebo moderních designových showroomů. Ticho struktury v napětí s materiálem prostoru vytváří nečekanou energii.

Co vás momentálně inspiruje?

Vrstevnatost. Vnitřní prostor. Organická struktura života.
Tvořím novou kolekci, která více odráží ženské tělo, intuici a přirozený rytmus. Ráda bych se posunula i k limitované kolekci interiérových objektů – takových, které propojí umění a každodennost. Inspirují mě trendy návratu k řemeslu, ruční práci, udržitelnosti.

Chci tvořit umění, které není efektní, ale opravdové. Takové, které nás spojí se sebou samými.