Současné umění nemusí být hlasité

Dlouhou dobu jsem měla pocit, že současné umění často funguje na principu okamžité reakce. Výrazné gesto, silná barevnost nebo potřeba co nejrychleji zaujmout. Sama ale čím dál víc tíhnu k opačnému přístupu — k tvorbě, která působí subtilněji a svůj charakter odhaluje postupně.

Zajímá mě moment, kdy obraz člověk nevnímá během prvních několika sekund, ale začne si ho uvědomovat až časem. Když se mění podle světla, vzdálenosti nebo atmosféry prostoru. Takové dílo podle mě nevytváří okamžitý efekt, ale dlouhodobější vztah.

Právě proto pracuji převážně s monochromatickými a strukturálními obrazy. Nejsou založené na motivu nebo kontrastu, ale na detailu, reliéfu a práci s povrchem. Z určité vzdálenosti mohou působit velmi minimalisticky, při bližším pohledu ale začnou odhalovat jemné nepravidelnosti, stíny a proměnlivost materiálu.

Mám ráda umění, které si je jisté samo sebou a nepotřebuje neustále soutěžit o pozornost. Možná právě proto mě přirozeně přitahuje minimalismus. Ne jako estetický trend, ale jako určitá forma soustředění.

Současné minimalistické umění dnes podle mě získává sílu právě ve své schopnosti pracovat subtilněji. Nezahlcovat prostor dalšími podněty, ale vytvářet atmosféru, která funguje dlouhodobě a přirozeně.

V interiéru pak takový obraz nepůsobí jako dominantní dekorace, ale jako součást prostoru, která ovlivňuje jeho rytmus, světlo a celkovou energii.